„Slavičín cílí na energetickou soběstačnost“ – Rozhovor se starostou města Slavičín, Tomášem Chmelou
Pane starosto, Vaše město Slavičín na Zlínsku se během posledních dvou let celonárodně proslavilo jako město cílící na energetickou soběstačnost. Dominantním projektem je pak výstavba a zprovoznění městského energetického centra Cirkula. Můžete prosím našim čtenářům z řad starostů tento projekt přiblížit? A v čem spočívá jeho unikátnost?
V prvé řadě je potřeba pokorně podotknout, že sklízíme ovoce dobrých rozhodnutí mých předchůdců, kteří již před více než dvaceti lety podpořili myšlenku zachování soustavy teplovodů vedoucích po dvou největších sídlištích ve městě. Na to město navázalo transformací staré uhelné a plynové kotelny na moderní teplárnu, která zužitkovává dřevní štěpku. V mém funkčním období jsme se pak zaměřili na zdokonalování celého objektu. Doplnili jsme jej o tepelná čerpadla, fotovoltaiku, instalovali jsme akumulační nádrž na srážkovou vodu ze střech, zřídili jsme re-use centrum a v projekční fázi je moderní sběrný dvůr. Taktéž jsme zbudovali novou kapacitnější trafostanici. V tom, co popisuji, tkví i jistá unikátnost řešení – vše pod jednou střechou. Pracujeme tak na jakési učebnici udržitelných přístupů. Rádi pak každého Cirkulou, jak tomu všemu pracovně říkáme, provedeme.
Kdy se myšlenka projektu začala rodit a jaké měla tzv. porodní bolesti? Bylo například složité pro projekt nadchnout zastupitele nebo občany Slavičína? A měli jste od začátku jasný cílový stav projektu nebo se za pochodu „optimalizoval“ s tím, jak se měnily ceny energií a dostupnost technologií?
Jak jsem již zmínil, myšlenka se rodila postupně a její kořeny sahají do období okolo roku 2000. Řekl bych, že každý rok dynamicky přináší nové výzvy a projekt je potřebné tomuto zásadně přizpůsobovat. Například naše dřívější chlouba, kogenerační jednotky na plyn, které vyráběly ještě do minulého roku jak teplo, tak i elektřinu, jsou nyní odstaveny a hledáme jejich novou roli. Co se týče zastupitelů, myslím, že energetická nezávislost a snaha udržet pro občany co nejnižší cenu tepla, jsou cíle, které nacházejí velmi širokou podporu. Také to, že projekt „nespadl z nebe“ po mém nástupu do funkce, je jeho velkou devizou, zejména u nás ve Slavičíně.
Jaká je ambice provozu energetického centra? V roce 2022 zásobovalo centrum teplem 40 % domácností Slavičína, tedy nějakých 2500 občanů žijících primárně na sídlištích. Jaká je situace dnes a jsou nějaké konkrétní plány na dostavbu teplovodů? A máte například spočítáno, do jakých částí města se zavádění teplovodu nevrátí ani v horizontu desítek let?
Dalo by se říct, že možnosti rozšiřování teplovodu jsou již nyní velmi omezené a závisí jen a jen na štědrosti dotačních titulů. Rádi bychom teplovod prodloužili například k domům s pečovatelskou službou na ulici Hrádecká, což je necelý půlkilometr tepelných rozvodů. Bohužel kalkulovaná cena je zde zhruba 40 milionů korun, což návratnost tohoto řešení vrhá opravdu za práh představivosti. Proto jsme odkázáni buď na dotační tituly, které nám vycházejí zatím velmi neatraktivně, anebo projekt zapadne prachem a půjde tak zvaně do šuplíku. Dále zvažujeme napojení radnice a sportovních hal na teplovod vedoucí ze základní školy. Zde ještě kalkulaci nákladů nemáme k dispozici. Velkou otázkou pak je umožnění připojení některých rodinných domků, v jejichž blízkosti teplovod vede. Vše je ale spíše ve stadiu úvah.
Jaké byly celkové náklady na výstavbu centra a jak se řešilo financování? Jak projektu, tak realizace?
Historicky transformace staré kotelny na novou a obnovu teplovodů šly dotace, které dnes již zpravidla neexistují. Pamětníci možná znají ještě zkratku Sappard. V současnosti, tedy za mého působení, jsme řešili výše zmíněné části objektu – a to z klasických titulů – OP ŽP, NP ŽP, Modernizační fond apod. Velkou část prostředků jsme pak hradili ze zdrojů naší obchodní společnosti BTH, s.r.o., která celou soustavu provozuje a z podstatné části také vlastní.
V jakém časovém horizontu by se měla investice městu vrátit?
Při rozvoji celého centra dochází k investicím, které se promítají do nákladů ceny tepla. Tyto investice se klasicky odepisují. Celý objekt je však rozvíjen prakticky nepřetržitě, jedná se o nekonečný cyklus, který je však přísně udržitelný. Co si nemůžeme dovolit, to nepořizujeme. Snažíme se držet balanc mezi únosnou cenou tepla a potřebným rozvojem.
Jak finančně náročná je právě dostavba nových teplovodů? Údajně se jedná o drahé liniové stavby.
Ano, bavíme se o milionových částkách. Bohužel tento fakt značně snižuje jednoduchost a atraktivnost tohoto konceptu. Ten bude zajímavý hlavně tam, kde již z minulých dob soustava nějakým způsobem funguje a je potřeba ji vylepšit. Stavba na zelené louce by musela být hodně výrazně dotována, což stávající dotační tituly úplně neumožňují.
Je podle Vás možné dosáhnout cílového stavu absolutní energetické soběstačnosti města? Kdy je to podle Vás reálně možné?
Domnívám se, že to možné je, ale bez větrné energie a dalších vstupů (např. bioplyn), se neobejdeme. Slavičín leží v CHKO Bílé Karpaty a větrná energie je zde prakticky tabu. Uvidíme, zde se i v tomto ohledu podaří prolomit ledy.
Podprojektem Cirkuly je tzv. re-use centrum, které by mělo fungovat jako jakýsi pokročilý sběrný dvůr, kdy část vyvážených věcí je nabízena lidem k dalšímu použití. Je pravda, že znovupoužití věcí je přirozeným trendem, leč ve většině obcí funguje nějaká platforma z občanské iniciativy se stránkou na Facebooku, kde si občané sami věci předávají a nabízejí. Jak se osvědčilo fungování pod záštitou města? Museli jste projektu sběrný dvůr nějak zásadně upravovat? A jak si na systém zvykli občané? Dokážete určit míru odpadu, která se po zavezení na sběrný dvůr znovu využije v rámci občanů města?
Pro re-use centrum Cirkula se podařilo využít velký prostor po bývalém skladu uhlí uvnitř hlavní budovy výtopny. Tento prostor jsme generálně opravili, dokonce jsme zbourali starý cihlový násypník, který jsme nechali podrtit a demoliční sutí jsme pak vyrovnali podlahu na požadovanou úroveň. Z ní se již dá rozumně vyjít ven, kde přiléhá původní sběrný dvůr. Jedná se o přirozenou symbiózu a ani provoz sběrného dvora re-use centrum negativně nezasáhlo. Ba naopak, lidé sem chodí rádi a často. Vidíme to i ve statistice, kdy již za první rok provozu došlo ke snížení produkce objemného odpadu.
Kdyby naši čtenáři z řad starostů zvažovali začít pracovat na podobném konceptu energetického centra, co byste jim doporučil? Kde začít a na co se soustředit?
Každé město či obec je unikátní. Proto nelze příliš kopírovat, ale spíše pečlivě propočítávat jednotlivá řešení. Hlavně u centrálních kotelen a výtopen je potřeba mít na paměti, že čím delší rozvody po obci, tím více problémů a nákladů. Co však považuji za rozumné je nečekat se změnami. Ukazuje se, že plyn není perspektivní komodita a obce či města by měly být připraveny na autonomní provoz svých objektů i v době nedostatku této suroviny.
Děkuji Vám za rozhovor.
Také děkuji.
